Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým životem

Pohled na sv. Petra a Pavla může dodat důvěry každému z nás. Ani jeden z nich nebyl bezchybný... Ale oba byli vybaveni silou k životu a poslání...

Svatý Petr je nejvýznamnější Ježíšův apoštol, jemuž se vzkříšený Ježíš zjevil jako prvnímu, zemřel r. 64 v Římě mučednickou smrtí. Petr se původně jmenoval Šimon, byl ženatý a žil jako rybář se svou rodinou v Kafarnaum. V Ježíšovi spatřoval Mesiáše a následoval ho. Ježíš řekl k Šimonovi: "Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev" (evangelium sv. Matouše 16,18). Tato slova ze Šimona učinila Petra (řecké slovo petra znamená "skála") a později první hlavu církve.

Svatý Pavel je považován za prvního velkého misionáře světa. Svatý Pavel - Pavel z Tarsu - apoštol národů - hebrejsky Šavel, je jedna z nejdůležitějších postav Bible Nového Zákona. Byl původně horlivým pronásledovatelem křesťanů. Ale na jedné své cestě proti křesťanům do Damašku prožil mystické setkání s Kristem a sám se obrátil na křesťanskou víru. Stal se pak naopak horlivým zvěstovatelem křesťanství a je označován jako "apoštol národů". Je počítán i mezi apoštoly, ačkoliv mezi původních dvanáct apoštolů nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal. Díky jeho službě se křesťanství rozšířilo mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím.

Sloupy církve

Dnes nám liturgie staví před oči dva apoštoly, svatého Petra a Pavla, sloupy církve, jak je nazýváme. O církvi v Krédu vyznáváme, že je "jedna, svatá, všeobecná a apoštolská". Apoštolové a apoštolství tak patří k podstatě církve. Na počátku Petrova života s Kristem stojí Ježíšovo povolání být s ním, jít za ním a u Pavla Ježíšovo mocné světlo a otázka "Proč mě pronásleduješ?". Víme také, že slovo apoštol znamená "poslaný", což o našich dnešních světcích platí bezezbytku. Hlásali evangelium až k prolití krve. Apoštolem je však i ten, kdo se ke Kristu neustále vrací, aby s ním na opuštěném místě nebo v samotě vězení sdílel radosti svého poslání. Do církve jsme byli ve křtu povoláni i my, každý zcela originálním způsobem. Pokud je naše víra v tuto apoštolskou církev opravdová, pak i my máme být s Kristem, nést evangelium ve věrném svědectví a všechno své úsilí zaměřovat jenom na něj.

​Říci Pánu: ”Miluji tě!”
může být zprvu poměrně snadné, ale...

Říci Pánu: ”Miluji tě!” ve chvíli radostného překvapení může být poměrně snadné. Ale láska není jen nadšení a prvé vyznání. Ke skutečné kvalitě a velikosti roste ve zkouškách. Těch se dostalo apoštolům Petrovi a Pavlovi ve vrchovaté míře. Kořen jejich lásky naštěstí nebyl jen v nadšení a obdivu, ale ve víře ve skutečnost, že Ježíš, kvůli kterému trpěli, je Mesiáš. Tedy zachránce. Ani nám bez této víry a bez pochopení, co to vlastně znamená, že Ježíš je Mesiáš, nemusí ve zkouškách naše láska vydržet. Nebyli bychom první, kterým v trápeních ”došel dech” jejich lásky a důvěry ke Kristu. Proto je tak potřebné o dar víry a lásky prosit a vědět, že vytrvalost v obou těchto ctnostech není jen věcí našeho rozhodnutí, ale také výsledkem dobře přijatého Božího obdarování.

Liturgická poznámka: Slavnost sv. Petra a Pavla má přednost před nedělními texty liturgického mezidobí.