Doba adventní - střípky z historie
Adventní doba má svůj počátek v 4.-6. století, nejprve jako třítýdenní příprava na slavnost Zvěstování Páně. Později byla rozšířena na šest týdnů, a pak zkrácena na čtyři týdny. Navzdory skutečnosti, že v Římě měl advent povahu čistě liturgické přípravy na Vánoce, díky zaalpskému vlivu získal výrazně kající podobu.
Antický a biblický původ slova Advent
V antickém světě se slovo "adventus" používalo pro slavnostní návštěvu císaře v podřízeném městě. Tato návštěva bývala připomínána na pamětních mincích jako "adventus augusti". Jiné použití označovalo výroční příchod božstva do svého chrámu. V Novém zákoně je slovo "adventus Domini" překladem řeckého "parousia tou kyriou", které většinou označuje Kristův příchod ve slávě na konci věků. Církevní otcové až do 4. století používají adventus/parousia výhradně v tomto významu, teprve mnich Kassián v 5. století jej poprvé použil pro označení Kristova příchodu v těle, tedy Narození Páně.
Střípky ze Západních pramenů
Nejstarší západní prameny, pocházející z Galie a Hispanie. Ukazují, že před slavností Zjevení Páně (epifanie) existovalo období tří týdnů přípravy. Toto období bylo pravděpodobně vázáno na skutečnost, že o Epifanii, připomínající původně pouze Křest Páně, zde byl udělován křest (to bylo z Říma, kde se křtilo jen o Velikonocích, později zakázáno). Když význam Vánoc přesáhl význam Epifanie, období přípravy začalo být směřováno na Vánoce. Podobně jako postní doba byl advent prodloužen ze tří týdnů na šest a jeho kající charakter byl dán postní praxí. V Římě byl však v této době advent neznámý, první zmínky o Římské praxi pocházejí až ze 6. století.
4. stol. - Koncil v Zaragoze
Každý den během dvaceti jedna dní, od 17. prosince až do slavnosti Zjevení Páně, která je 6. ledna, není nikomu dovoleno chybět v kostele, zůstávat v domech, vysedávat ve vilách, odcházet na hory, ani nudis pedibus incendere, ale všichni se mají scházet v kostele.
6. stol. - Řehoř z Tours
[Předchůdce biskup Perpetuus] ustanovil postní praxi, která se u nás dnes dodržuje, začíná na svátek sv. Martina a trvá až do Narození Páně a spočívá ve třech dnech postu během týdne.
6. stol. - Koncil v Macon
V době od sv. Martina až do Narození Páně, ať se koná půst každý týden v pondělí, středu a pátek; a mše sv. ať se v tyto dny slaví odpoledne, podobně jako v postní době.
